V lékařství je od pradávna ctěna zásada nonmaleficence. Volně vyloženo to znamená, že nejsme-li schopni léčit, tak alespoň neškoďme. Plošné uzavírání škol bez jasných důvodů podložených hodnověrnými údaji a bez poctivé diskuse o tom, jaké negativní psychické a sociální důsledky mezi žáky i v jejich rodinách toto uzavření přinese, je přesně v rozporu s uvedenou lékařskou zásadou.
 

Názory uznávaných psychologů a pedagogů, kteří na škodlivé důsledky uzavírání škol poukazují, jsou odmítány a zesměšňovány v rámci snahy vytvořit jakýsi fiktivní jednotný válečný stav boje s epidemií. Se snahou vítězně bojovat proti ohrožení, které je jakýmsi způsobem viditelné a úspěchy lze dokládat čísly, se pojí odsouvání těch dosud neviditelných souvislostí a důsledků kamsi na okraj, mezi věci kuriozní a nepodstatné.

Je to chyba a její důsledky nás doženou, ať chceme nebo ne. V ohrožení sociálních vazeb dětí a v ohrožení soudržnosti rodin a samozřejmě v katastrofálním poklesu kvality výuky. Nedopusťme, aby cenu v honbě za lepšími čísly, která se tak dobře medializují, platila mládež  a rodiny.