Architekt Koucký naznačil v deseti bodech teze nového územního plánu v publikaci “Duch plánu“. Je to spis esteticky vydařený, promyšlený a nepostrádá vtipné rysy magie a numerologie. Zmiňuje i návaznost na minulé tvůrce plánů rozvoje Prahy, zejména císaře Karla IV. Moderní Praha má však mnohem mladší historii, zrod velkoměsta se datuje teprve k roku 1920.

Teze SRK jsou ve srovnání s duchem MúP suchopárné a ryze věcné. Vtipný se dnešnímu čtenáři může zdát aspoň zastaralý sloh. Naštěstí oba plány jsou krátké, do 40 řídkých stran, přečteme je za chvilku. Kouckého “Duch plánu” je na internetu, ale teze SRK jsme našli jen v knihovně, proto z “Ducha plánu” tvůrců Velké Prahy hojně citujeme. Spíše než kreslit zcela nový plán je třeba tvořivě rozvíjet původní nápady. Především je nutno nápady druhých, starších tvůrců respektovat.

Priority

Pro MúP je to imploze města, de facto stažení se do původních hranic Velké Prahy a intenzivní zahušťování města.

Zdravotní hledisko je pak naprostou prioritou plánu SRK, často opakovanou: Z tohoto klimatického rázu pražského území vyplynuly některé důležité zásady pro volbu vhodného zastavění. Tak nepatrný počet jasných dnů vyžaduje daleko větší šířky ulic v poměru k výšce domů a pečlivý zřetel k orientaci obytných místností. Poměry povětrnostní vedou dále k největšímu dimensování komunikací západovýchodních, aby se tím dostalo městu žádoucí umělé ventilace, poněvadž ventilace přirozená sama o sobě nestačí při charakteru pražského území. Veliké tepelné rozdíly, které se uplatňují hojně nepříznivým sáláním tepla ze stavebních objektů a uličních dlažeb v létě, mohou by ti paralysovány jen co nejpříznivějším poměrem mezi plochou zastavenou a volnou a co nejrozsáhlejšími stavebními bloky se zelení uvnitř.

Doprava

je vnímána odlišně. MúP ji neřeší, a to dokonce programově. Naopak pro SRK je naprosto stěžejní, na ní staví ostatní body plánu a tvoří vlastně půlku tezí. MúP naznačuje, že v dopravě bude chtít zlepšit “propustnost” města. To se dá chápat (a řidiči to určitě pochopí okamžitě) tak, že chce ulevit přetíženým páteřním komunikacím a procpat co nejvíc aut i sítem uliček obytných čtvrtí, vytvořit z nich síť “alternativních tras pro řidiče”, jakousi distribuovanou dálnici rozprostřenou mezi domy. To je ale v příkrém rozporu s myšlenkami SRK. Tranzitní doprava měla být z obytných čtvrtí co nejvíc vyloučena. Auta tam měla mít konečnou, projíždět měla po páteřních komunikacích vedených mimo obytné celky: v nových čtvrtích pražských jsou vedeny tyto hlavní tepny tak, že zastavení přilehlých pozemků se nepřimýká k těmto komunikacím, nýbrž jest disponováno při souběžných ulicích, které mají obstarati přístup k obytným objektům. SRK chápe, že staré město přestavět nelze. Vyloučit tranzit z centra chtěla pomocí městského okruhu, kudy ho vést ale hledala zoufale a moc se jí to nepovedlo (okruh např. protínal serpentinami Petřínské sady).

Výšková regulace a potenciál pro 1.5 miliónu pražanů

Ve výškové regulaci budov se MúP a SRK liší snad nejvíce. Koucký by ve městě rád viděl mnoho nových výškových budov, “nových věží”. SRK však výškové budovy uvádí jen jako odstrašující případ: Poměrně nedostatečně dimensované ulice vnitřních částí vylučují stavby abnormálně vysokých paláců obchodních, neboť při vzrůstající frekvenci přílišná vertikální koncentrace znamená velké přetížení uličního provozu. Proto stanovila státní regulační komise po odstrašujících příkladech ciziny jako maximální zastavění na hlavních třídách výšku 22.50 m, na pobočných omezila ji na zastavění čtyřmi patry a v ulicích užších 15 m pouze na 3 patra. … . Pro obytné čtvrti připouští plán domy max. 3 patrové, poněvadž při příznivé ceně stavebních pozemků, která není diktována spekulací, ohrožující tolik zdravé bydlení, jeví se třípatrový dům jako nejvýhodnější a to jak ze stanoviska zdravotního, tak i se stanoviska hospodářského a sociálního. Pokud terrén nepřipouští zastavění činžovními bloky otevřenými nebo polootevřenými navrhuje regulační plán rodinné domky v zahradách ať již isolované nebo řadové.

Je třeba dodat, že třeba Londýn si poradí s dopravou i u výškových komerčních (!) budov v centru: jednoduše nepovolí stavět víc parkovacích stání než třeba 10, bez ohledu na velikost budovy. Pozor na paradox u bytových domů: tam naopak dostatek garáží v domě může výrazně snížit nežádoucí dopravní přetížení!

Zahradní města jako jsou Cibulka a Ořechovka SRK jednoznačně preferuje a to i při plánovaném 1,5 milonu obyvatel Prahy: … tyto nepříznivé zdravotní podmínky byly ve vnitřním městě ještě zhoršeny přílišnou hustotou zastavění, která dosahuje v některých částech Prahy až 800 osob na 1 ha, a která byla podstatně překročena v předměstích, s vnitřní Prahou co nejúžeji souvisejících. Tak dosahuje hustota obydlení přímo katastrofální číslice 1221 obyvatel na 1 ha na Žižkově. Naproti tomu ukazují některé z připojených obcí velmi příznivé poměry, jež na př. v Malešicích nedosahují ani celých 250 obyvatelů na 1 ha. Po důkladných studiích populačního vývoje velkých měst byly pro jednotlivé způsoby zastavění stanoveny hustoty obydlení, jež ve vnitřních částech města nemají přestupovati 560 obyvatel na 1 ha. V nových částech, kde z důvodů zdravotních se má používati zastavění činžovními domy v polootevřených a otevřených blocích má hustota obydlení dosáhnouti max. 500 obyvatel na 1 ha. Konečně pro části, kde se volí zastavění volné s rodinnými domky isolovanými nebo řadovými, předpokládá se osídlení 220 obyvatelů na 1 ha. Za těchto předpokladů dostačí území pražské k umístění 1 a půl mil. obyvatel, kterého Praha dosáhne podle různých studií populačních as za 50 roků. Ještě tu zbudou velké reservy.

Městské parky

MúP s městskými parky obecně počítá, vyniknou prý zvláště při husté obestavěnosti. Jak je chránit před moderními “plantážníky” a jejich developerskými záměry nepíše, zatímco SRK v tomto ohledu má jasno. Účinně eliminovali osobní zájmy místních vlastníků pozemků a developerů, protože územní plán vytvářel přímo Masarykův stát: Komise pak podřízena byla přímo ministerstvu veřejných prací, aby zabezpečeno bylo vypracování plánu bez škodlivých vlivů místních. Do plánu aktivně zasahoval i samotný prezident Masaryk, např. přímluvou za odložení zástavby Dívčích Hradů.

Citace o nezastavitelných plochách, hřištích a veřejné vybavenosti:

Všechny obytné čtvrti jsou protkány nezastavitelnými plochami, které jim mají poskytnouti dostatečné zásoby vzduchové. … V nezastavitelných plochách se umisťují dětská a sportovní hřiště … Ve všech zastavených oblastech byly vyhraženy dostatečné plochy pro účely veřejné, zejména pro budovy školní, kterým se vyhražují místa úplně isolovaná se zelení a potřebnými hřišti. Pro velké kulturní ústavy se uvolňuje celá oblast a to na Slupích pro potřeby lékařských fakult a vnitřní část Dejvic pro vysokou školu technickou.

Odkaz na úspěchy předků

Ambice tvůrců Velké Prahy nebyly malé. Kromě Karla IV. a jeho gotické Prahy se srovnávají i s barokní Prahou, o jejíž stavební rozkvět a vzdělanost se zasloužili zejména Jezuité:
Regulačním plánem, jenž vypracován byl státní regulační komisí dle zásad a úvah výše v přehledu nastíněných, má býti položen pevný základ pro zdárný vývoj moderní Velké Prahy, jež stejně jako byla svého času Praha gotická, k níž základ kladl Karel IV., a na které vznikla Praha barokní, má býti i „Nová Praha“ městem monumentálním a ve svém charakteru pražským a evropským, jež mohlo by se postaviti směle do řad nejvyspělejších měst světových a na něž mohli by býti jeho tvůrci — čeští architekti a inženýři — a s nimi i celý český národ a stát hrdým.

Úplný text tezí Regulačního plánu Velké Prahy a okolí

Odkazy na literaturu