Pandemie ukázala novou perspektivu problematiky seniorského bydlení. Když se Covid dostal do nějakého seniorského domova, málokdo zůstal vůči nákaze imunní. A bohužel téměř 3,5 tis. obětí z řad seniorů pochází právě odtud. Přitom platí nemilosrdná přímá úměra: Čím větší zařízení, tím se zvyšuje pravděpodobnost nákazy, a tím i větší počet úmrtí.
Budování velkých domovů důchodců je proto nejen nehumánní, ale i životu nebezpečné. Řešením je podpora domácí péče, a s ohledem na zvyšující se poptávku, výstavba většího počtu domovů, avšak s nižší kapacitou. Ruku v ruce musí proběhnout transformace velkých ústavů na menší.
Jsem zároveň rád, že v brzké době v Praze 5 zprovozněný Raudnitzův dům se počtem 24 bytových jednotek řadí právě k nim. Avšak nejen pro obyvatele Prahy 5 budou zapotřebí vzhledem ke stárnutí obyvatelstva další lůžka. Radnice může významně ovlivnit jejich podobu. Někdo může namítnout, že většina seniorů je očkována a nejhorší snad máme za sebou. Ovšem už nyní musíme myslet na budoucnost. Když nezačneme s realizací co nejdříve, budeme jednou překvapeni, až nové nákazy a mutace způsobí stejné, ne-li větší škody.
V nejbližších letech se rozhodne, jaké stáří prožije současná střední generace. Čas utíká rychleji, než se zdá.
(příspěvek člena Sociální komise a místopředsedy KDU-ČSL Praha 5 a Jakuba Suchla do říjnového vydání časopisu Pětka)