17. listopadu se na Albertově řečnilo a na Vyšehradě se mávalo vlajkami. Ve Vyšehradské, v sedu na dlažbě, jsme čekali nakládačku. Na Národní již bylo jasné, že legrace končí a nakládačka je tu. Naštěstí někdo rozhodl, že to nebude zásah likvidační, ale preventivně výchovný. Tak jsme to všichni přežili, až na toho virtuálního studenta Šmída.
Pád komunismu považuji za úžasný zázrak. Navzdory virtualitě, která se na Českou zemi od pradávna lepí. Věci se prostě dějí jenom jakoby.
Tři příklady z Prahy 5. Poslední tři starostové a jedna starostka mají sice trvalé bydliště v Praze 5, ale ve skutečnosti žijí jinde. Žijí zde tedy jakoby, či virtuálně. Školství je prioritou Prahy 5. Chybí však základní škola pro Cibulka a budova ŽŠ Plzeňská je pronajata a neslouží základnímu školství. Je to tedy virtuální jakoby priorita. Návrh rozpočtů předpokládá investice a schodek. Při vyúčtování se konstatuje vyrovnanost, či přebytek. Investovat se nepodařilo a tak se pochválíme za uvážlivé hospodaření. Máme rozpočet schodkově přebytkový, čili virtuální. Letos uplyne 200 let od narození Karla Havlíčka.
Trefně si povzdechl: „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ A já dodávám: „Amen.“
(Příspěvek předsedy zastupitelského klubu KDU-ČSL Josefa Cuhry do listopadového vydání časopisu Pětka)