Lítost a hněv cítí většina návštěvníků při pohledu na truchlivý vzhled chátrajícího zámečku. Necháme-li odplynout emoce, vytanou nám v paměti některé fráze, na kterých měla údajně stát politika v Čechách a na které život odpověděl jinak. Například, že soukromý vlastník se postará lépe než stát, nebo že stát chrání kulturní dědictví, případně, že právo platí pro všechny stejně a je vymahatelné.
Vlastník nechal památku pustnout před zraky památkářů a představy o nějakém vyvlastnění zůstaly teorií. Zastupitelstvo schválilo nyní záměr odkoupení za částku maximálně 105 mil. korun. Podobný krok by byl riskantní vždy. V době, kdy krachují firmy a lidé se obávají budoucnosti, je nákup zpustlé stavby s vyhlídkou opravy za 450 mil. korun ještě ožehavější.
Řeči o odvaze, kterými se nešetřilo, nechme stranou. K hospodaření s veřejnými prostředky nepatří. Zastupitelstvo se shodlo na tom, že výše kupní ceny bude prověřena znaleckým posudkem, bude zpracována objemová studie a stavebně technický průzkum s odhadem nákladů na rekonstrukci.
Pokud se současné předpoklady potvrdí, jednejme dále o odkoupení. Pokud kontrolní posudek stanoví nižší cenu, odložme rozhodnutí a jednejme odpovědně o snížení ceny.
(Příspěvek předsedy zastupitelského klubu KDU-ČSL Josefa Cuhry do lednového vydání časopisu Pětka)