Veřejná prostranství – náměstí, zastávky, ale také zeleň, kterou si ve městech všichni přejeme, hýčkáme, ale které někdy může být až moc. Zelené, ale také zarostlé staré Hlubočepy, to je např. park nad bývalým zdravotním střediskem (nyní nad zastávkou Michnovka), který by zasloužil rekultivaci nebo alespoň pravidelnou údržbu. Cestičky, které mizí pod náletovými stromky, lavičky, které se rozpadají a nádrž s vodou a rákosím, z níž by mohlo být krásné jezírko.

Chceme, aby hustý porost mezi stromy sloužil jenom jako úkryt ježků a ptáků a občasným procházkám pejskařů nebo nám všem, kdo si chtějí uprostřed zeleně odpočinout? Můžeme začít obnovou a údržbou laviček a odpadkových košů a košů na psí exkrementy nebo třeba revitalizací zeleně. Dejme šanci vyniknout starým velikánům, prosekejme cestičky a prořežme přebytečné nálety. Ten pohled bude stát za to!
 

Nebo pojďme vystoupat o kousek dál na kopec, kde se rozprostírá Žvahov – místo krásného výhledu, kde se ale prodíráme zarostlými a zcela neudržovanými chodníky. Na místní autobus si počkáme na podobně zarostlých zastávkách. Zpustlé ulice podivně kontrastují s mnoha opravenými domy a upravenými zahradami. Zdánlivě se jedná o prostor nikoho. Ale tak tomu není, ten prostor je náš.
 

Pojďme žít náš prostor.