Projekt se odvolává na industriální historii Smíchova. Vezměme tento odkaz vážně, a nikoli jako marketingovou frázi. V čem spočívá kouzlo industriální architektury? Ve spojení účelnosti s úspornou elegancí. Nikoli v červených cihlách a nostalgii. „Výtvory současné architektury již neodpovídají našim potřebám“ (Le Corbusier, 1920). Jak na toto konstatování odpovídá současná verze projektu Zlatý lihovar?

     Na místě k bydlení nevhodném, mezi dvěma dopravními tepnami, v sousedství vyústění Radlické radiály, v místě inverzí má být postaveno 500 bytů. S monumentálním pseudokomínem, zřejmě dokladem toho, že tam dříve stávala továrna. Ve skutečnosti jde jenom o pomník architekta. Jak se zde promítá do obytné výstavby logika industriálních staveb, respektujících účel, pro který jsou stavěny? Co je potřebou současného města? Vytvářet domov se všemi sociálními vazbami, které jsou pro život potřebné. „Architektura je umění par excellence dosahující stavu platónské velikosti, matematického řádu, přemýšlení, vnímání harmonie prostřednictvím vztahů uvedených do proporcí.“ Opět Le Corbusier.

     Předchozí projekt byl hrozný. Současný vypadá lépe, prostupnost k řece je správný nápad. Doufám, že je to pořád ještě začátek hledání. Jinak bych si nebyl jist, zda by se v tomto izolovaném hradu mohlo dobře žít.

Josef Cuhra, zastupitel